Od těstovin z pytlíku po jehněčí roládu...

...aneb jak jsem se vlastně dostal k vaření.  

Než sem začneme přidávat recepty, které budou nejspíš z valné většiny ode mě, dovolím si v krátkosti představit, jak jsem se vlastně k vaření dostal, jakou mám rád kuchyni, co nejraději vařím atd., atd., aby v tom byl i kousek příběhu a třeba někteří pochopili, proč něco dělám, jak dělám, proč něco chválím nebo kritizuju a podobně.

Doma vaříme v úplně obyčejných hrncích a pánvích (máme v podstatě jen wok, teflonku a velký kvalitní sedmilitrový hrnec), na úplně obyčejném starším plynovém sporáku s elektrickou troubou bez horkého vzduchu, s úplně obyčejnými noži, dřevěnými vařečkami, prostě taková klasická domácí kuchyně, nic extra. Stejně tak až na pár surovin, bez kterých to prostě jinak nejde, většinou vaříme z věcí, které koupíte za normální cenu v obchodě. Ale jak uvidíte, i v úplně obyčejných domácích podmínkách a z normálních surovin za rozumnou cenu, se při troše péče a snahy dá vykouzlit jídlo, které by vám v takové kvalitě nenabídli (bohužel) ve většině restaurací u nás.

Co se týče kuchyně, úplně nejradši mám italskou, zbožňuju její lehkost a jednoduchost a taky to, že většina jídel je rychle hotová :) Miluju samozřejmě i českou klasiku jako svíčkovou a guláš a vařím prakticky všechno od burgerů přes pomalu pečené maso, dlouze tažený vývar až třeba po lososa s holandskou omáčkou a snažím se přidávat pořád nové a nové dovednosti a postupy, protože, jak už jste možná pochopili, vaření (a samozřejmě jezení) mě strašně baví :)

V žádném případě se nechci nad nikoho povyšovat, sám si občas i dneska, když se vrátím pozdě domů, udělám těstoviny "kuře na paprice" z pytlíku (jen do toho přidávám máslo), jím třeba párky s majonézou a takových "prasáren" by se asi našlo i víc :) Některé postupy a suroviny se ale prostě musí dodržovat, nejde je bez vlivu na chuť a kvalitu obejít ani urychlit.

Teď něco málo k tomu, jak jsem se k vaření vlastně dostal. Začal jsem se o něj zajímat, jako asi hodně lidí u nás, po shlédnutí několika dílů Ano, šéfe s panem Pohlreichem, kdy jsem si uvědomil, že spousta věcí jde dělat prostě tak nějak líp a kvalitněji. Do té doby jsem jedl v podstatě všechno, co přede mnou přistálo na stole, ať už to byly špagety s eidamem a kečupem (kterých jsem se, občas vylepšených párkem, něco najedl!), lančmít, smažák, polívka z pytlíku, bujón nebo proslavený kuřecí steak s broskví a sýrem. Ostatně jsem neměl moc na výběr, protože mamka nás se ségrou do kuchyně nepouštěla a pořád nám říkala, že podpálíme byt :) Pamatuju si, že za studentských let jsem si dělával i těstoviny se "sýrovou" omáčkou z pytlíku (pytlík těstovin s omáčkou stál asi 4,50), čínské polívky, které jsem vylepšoval tím nejlevnějším párkem atd., atd., prostě taková "lidová" kuchyně :)

Pak jsem si občas něco pokoutně uvařil doma, než mamka přišla z práce, k většímu vaření jsem se dostal, když už se mi s našima nechtělo jezdit na dovolenou a v podstatě 2 týdny jsem se každé léto staral sám o sebe. Tak jsem se postupem času dostal od vepřového na kmínu až po steaky, tatarák a svíčkovou. Na svíčkovou jsem mimochodem tehdy sbalil moji dnes už manželku eM :)

Zlom pak nastal, když jsem se odstěhoval od rodičů a začali jsme bydlet spolu. Už mi nikdo neříkal, že nesmím vařit, protože podpálím byt, mohl jsem si koupit a uvařit, co jsem chtěl. Ze začátku vařila spíš žena a já se jí do kuchyně moc nemontoval, jen občas jsem si uvařil něco, na co jsem měl chuť a co žena nejí. Používali jsme bujóny, mraženou zeleninu i ryby a různé podobné věci, které si dnes už moc nedokážu představit (ale třeba majonézu jsme si dělali vždycky vlastní :).

Pak jsem postupně začal "přebírat otěže", vytipoval jsem si pár receptů, které jsem chtěl vyzkoušet, naučil jsem se filetovat ryby, porcovat drůbež a postupoval jsem dál a dál. Postupem času letěly všechny bujóny, maggi, vegety, polévková koření atd. a začal jsem dělat poctivé domácí vývary a celkově jsme hodně věcí začali místo kupovaných dělat doma, začali jsme hodně používat máslo, bez kterého se v kuchyni dneska už neobejdu apod. Pak přišla složitější jídla jako třeba hovězí na víně, jehněčí roláda a pravá boloňská omáčka a čím složitější jídlo se mi podařilo, tím jsem z něj měl větší radost, což ale neznamená, že čím složitější, tím lepší.

Takhle nějak jsem si tedy prošel cestou od těstovin z pytlíku za čtyři pade až po dnešní vaření domácích vývarů, omáček s domácími knedlíky, rolád, risott apod.

A co nejradši vařím? Odpověď zní asi všechno, protože většinou na to, co vařím, mám hroznou chuť, snažím se s jídlem vyhrát a udělat ho co nejlepší. Ale favoritem je asi Itálie, protože většinou se už nemůžu dočkat, až mi jídlo přistane na talíři a budu se do něj moct pustit :) Strašně rád pak vařím ze sezonních a čerstvých surovin, na jaře z chřestu, v létě přijdou na řadu cukety, lilky, rajčata, koncem léta pak houby a dýně. Hrozně rád přidávám do jídel různé bylinky, kterých máme od jara do podzimu bohatou zásobu z vlastní bylinkové zahrádky a teď si tak uvědomuju, že vlastně v biokvalitě. Tchýně s tchánem nás pak bohatě zásobují zeleninou, brambory, česnekem a cibulí ze zahrádky a domácími vejci, taky vlastně všechno bio :)

Tolik tedy k mým, dá-li se to tak říct, kuchařským začátkům až po dnešek. Nejsem žádný profi kuchař a ani se tak necítím, jen se snažím dělat věci poctivě a tak, aby byly pokud možno zdravé a chutné. Příště si povíme něco o úplných základech vaření tak, jak jsem je postupem času vypozoroval a jak je tak nějak po "letech" praxe vidím.

P. S. Závěrem se musím přiznat, že strašně nemám rád focení jídel ať už doma, nebo v restauraci, ale když o tom člověk chce psát a hodnotit, asi nebude zbytí :)

- eL -